Dneska jsem to viděl podruhé, protože včera jsem nechtěl věřit vlastním očím. Za mě jednoznačně nejhorší díl devítidílné ságy. Proč? Vynasnažím se to popsat na následujících řádcích. Připomínám, že ze sedmičky, kterou dělal J.J. Abrams jsem byl vlastně nadšený. Proč tedy režisér, kterému se tak povedl restart, selhal ve velkém finále? V prvé řadě je velmi cítit, jak moc opatrný byl. Tam, kde předchozí díl byl originální a začal si razit svoji vlastní cestu, Abrams silně trhal obojkem a usadil ságu do starých vyjetých kolejí. Abrams se rozhodl vsadit na jistotu. Celý příběh je velkým fan servisem a více, než cokoliv jiného, připomíná „damage control“. Hlavně, aby nenarazil na něco, co by početnou fan základnu příliš rozptýlilo. Opatrnost, aby se osud devátého dílu nepotkal s osmičkou, je prostoupena vším.

Snaha nacpat do filmu co nejvíce planet, akce, humoru, temnoty, epičnosti ale ukrutně naráží. Vše je velmi zhuštěné a občas mi přijde, že Abrams v rámci děje povolal nějaký náhodný generátor dějových zvratů, kterému vytyčil cíl a automat pak už sám vytvořil story, přičemž sem tam recykloval střípky starých Star Wars, sem tak si sáhl pro romanci od Shakespeara nebo k válečným filmům typu Dunkirk. Vše ale silně zrychlil. Má to jeden zásadní efekt. Nové postavy, snad krom ústřední dvojice, nemají vůbec žádný prostor na vývoj. Vždy se jen mihnou, ale nemáte šanci s nimi navázat pouto.

U Star Wars nechci řešit to, že se postavy občas chovají tak, že to nedává smysl. Tady je to ale daleko za hranou, kterou jsem schopen snést. Místy ale máte pocit, že sledujete skvěle udělaný letsplay. Postava musí najít jeden artefakt, aby se dostala k dalšímu a otevřela si cestu dál. Některé dějové zvraty padají v hojném počtu z nebe a není pro ně vysvětlení. Jakoby někdo jen tak ledabyle posouval bez rozmyslu figurky na šachovnici.

Dám příklad. Objeví se nová postava a chce zabít jednu starou. Během pár chvil, při kterých se téměř nic zásadního nestane, najedou úplně obrátí a vzdala by se i toho nejcenějšího pro postavu, na kterou před minutou mířila blasterem. Bohužel tu není čas potřebně vypointovat a vystavět zvraty, které vás čekají. Film se k ději chová neuvěřitelně zbrkle. To, co se v minulosti řešilo několik dílů ságy, se tu odbude za několik sekund. To je hlavní důvod, proč pak scény působí zcela jinak, než by měly.

J.J. Abrams tu samozřejmě myslí na fanoušky. Je tu mnoho odkazů za minulost. Nesčetně zajímavě nadesignovaných mimozemšťanů, nové planety, parádní akce, honičky, ale ve výsledku je to jen rychlý průlet hyperprostorem, při kterém se nemůžete kochat krásou vesmíru.

Velmi často jsem měl podobné pocity jako s Rogue One. Na plátně jsou postavy, které jsou s vámi už třetí díl, ale pro vás nemají žádné charisma. Krom tandemu Kylo Ren – Ray tu neexistuje žádná další chemie mezi postavami. Navíc, mnohé figury, které byly důležité dříve, nyní hrají ne druhé, ale třetí a čtvrté housle. Jakoby režisér chtěl smazat vše, co se doteď stalo, a nahradit to jedním opulentním závěrem. Snaha popřít to, co Rian Johnson vystavěl v minulém díle, prostupuje celý film.

Abrams se snaží vyhovět všem. V mnohém to připomíná Avengers: Endgame, nicméně tam se podařilo několik opravdu silných scén, které s vámi hnuly. Tady nic takového není. 

V kině bylo celkem dost Cosplay hardfans a zdálo se mi, že občas nemohou uvěřit tomu, co vidí a jakým způsobem jim film dějové zvraty servíruje. Při scéně, která měla být jedna z nejdojemnějších, se většina sálu nahlas smála.

Co je tu vlastně dobře? Řemeslo. V první řadě, hudba Johna Williamse (ten si tu střihne i malé cameo) je nádherná. V druhé řadě je tu spousta kvalitních honiček a akčních scén. Kulisy působí stejně fyzicky jako u sedmého dílu. V tom, jak je vše nasnímané a jak jsou udělané masky, vás film nezklame. I přes ta všechna negativa, která jsem teď na Vzestup Skywalkera navršil, toto jsou důvody, proč je zapotřebí vidět to na velkém plátně.